Jak jsem se učila hebrejsky v trolejbuse aneb jak to všechno začalo

Když jsem začala blbnout v naší mezinárodní hudební komunitě (o co jde se můžete dočíst ve článku Moje cesta do Koala Creative Community - mé online „univerzity“), začala jsem v rámci toho i vytvářet písničky s lidmi ze zahraničí. Jednou mě oslovil jeden týpek, jestli bych nechtěla spolupracovat. On by rapoval a já k tomu vymyslela nějaké vokály. No jasně, proč ne :) Ale ouha! Písnička totiž měla být v hebrejštině. Eyal, tak se onen týpek jmenuje, je totiž z Izraele. 

S Eyalem jsme po čase založili duo Home Alone. To bylo ale později, přesto ale nelze vynechat to, co tomu předcházelo.

Šprtání se hebrejštiny v trolejbuse a hotelové noční studio

Ten týden, kdy jsme na písničce pracovali, jsem toho měla hodně. Lektorovala jsem ve třech různých městech hned po sobě. Ale víte co, o tom to je :D To je ta legrace, trochu toho adrenalinu... Obnášelo to učení se hebrejského textu po cestě z Prahy do Jihlavy, a protože jsem si to potřebovala zkoušet aspoň trochu nahlas, lidi se na mě v těch prostředcích hromadné dopravy malinko zvláštně dívali. Ale víte jak. Umění, umělci... to je v pořádku. My jsme prostě divný :D 

V Jihlavě večer bylo nějaké mecheche, protože to byla akce od Národního pedagogického institutu (a ti mají pořád nějaké mecheche). To jídlo bylo sice naprosto fantastický, ale já byla nervózní, protože už byla středa večer a já furt Eyalovi neposlala ty vokály! Takže jsem pak v noci seděla v hotelu na posteli a nazpívala je do iPadu. Ano, i takto se dá dělat hudební produkce... 

Když fakt strašně moc chcete natočit video, ale už fakt nemáte čas

Od začátku jsme chtěli, aby k písničce bylo i video. Ve čtvrtek večer jsem přijela do Brna a byla jsem domluvená s kamarádkou na přespání. Říkala jsem si, že budu mít předtím možná chvíli času si někde najít místo na to, abych k vokálům natočila nějaký lip sync. No, upřímně, bylo to poprvé, co jsem něco takového dělala a připadala jsem si teda pěkně trapně. Ale všechny tyto emocionální záležitosti bylo třeba odložit stranou a musela nastoupit profesionalita (teď si představte, jak se tvářím hrozně vážně). Ta teda měla podobu mě sedící na obrubníku parkoviště s opřeným mobilem na kufru, který z toho kopce jel a já ho nějak brzdila už ani nevím čím 🤪 A mobil jsem tam měla podepřený zmuchlanou bundou... No, jenže navzdory těmto kreativním řešením problémů nebyly tyhle záběry použitelné, protože byly moc malebné a prostě se k písničce nehodily (jakože příroda, kytičky, sluníčko...) 

Pak jsem našla naprosto perfektní, umělecky dokonalý a expresivní prostor před zrezlým vlnitým plechem! Když jsem hledala místo, kde se usadit (za sebou stále kodrcajíc kufr se všemi těmi zvukovými efekty, co na zámkové dlažbě vydával) začal na mě hulákat jeden pán, co že tam jako dělám, že tam je vstup zakázán! A dost nevybíravě mě vyhnal pryč. Jo jako já vím, že tam byla cedule, ale nikdo už tam nepracoval, tak jsem si myslela... no... Když ten plech byl tak pěknej... Kamarádka mi už volala, kde jsem, tak jsem to musela vzdát. Vůbec jsem nevěděla, jak to teda udělám. To byly nervy...

Druhý den ráno jsem vstala schválně brzo, abych stihla něco natočit před betonovou stěnou u zastávky na autobus. Jela jsem ten den školit do Knihovny Jiřího Mahena. A povedlo se! Ani nešlo okolo moc lidí, takže jsem tam v klidu mohla dělat ty rapperský gesta a u toho jen hejbat pusou. No, jenže to byl jenom refrén. Musela jsem pak tedy pokračovat na zastávce mezi přestupy a dokonce i přímo v šalině. A bylo to pěkně složitý, protože na natáčení lip syncu potřebujete ten text umět zpaměti. Což je v případě, kdy je to pro vás jen směs nějakých zvuků, na hranici proveditelnosti. (Nemluvě o koukajících lidech okolo.)

Školení v knihovně bylo dlouhé a uprostřed něho byla přestávka na oběd. Na chodbě před místností, kde program probíhal, vytvářelo sluníčko moc hezké efekty na stěně. A tak jsem místo oběda postavila na chodbu židli, na ní položila mobil a spustila zase tu trapárnu s hýbáním pusou. Ale... výsledek za ten prázdný žaludek podle mě stál :)

Chudák Eyal...

Eyal byl proslulý tím, že svůj flip do challenge odevzdával jako první. Chtěl to mít prostě všechno včas a v klidu. A teď si vemte, že v tomto případě to byl on, kdo vytvořil instrumentální část - zpracoval sample, který byl zadaný, vytvořil bicí a bass.  Pak to také on celé míchal a stříhal video a já jsem mu poslední materiál poslala v pátek po poledni, což je pár hodin před deadlinem... Ale přesto byl hodný a trpělivý, i když jsem i na tu obrovskou dálku cítila, jak se nervózně potí :D

Eyal natočil sám sebe, jak rapuje a hraje na baskytaru, jeho oblíbený nástroj. A samozřejmě při tom pózuje s plyšákem Koaly, celkem logickým maskotem naší komunity, protože aplikace, kolem které se sdružujeme, se jmenuje Koala Sampler. Od té doby jsem sháněla plyšáka koaly... (už mám). 

A o čem že ta písnička vlastně je?

Píseň se jmenuje rozbitá deska. Eyal text napsal v době před pátými volbami v jeho zemi, Izraeli. Byly to už páté volby během necelých čtyř let. Řekl o tom: „Písní jsem chtěl říct, že tentokrát se vzdávám účasti ve volbách, protože mám pocit, že ať už budu volit kohokoli a moje země si vybere do svého čela kohokoli - bude to špatná volba. Skutečnost, že jsme měli volby v průměru každých 9 měsíců, vám dává pochopit, o čem politika je. Prestiž vůdců, dávání falešných nadějí lidem, kvalita lidí, na které se budeme muset spolehnout.

Absurdní je, že tato vláda vydržela zatím nejvíc (Ano, skoro celý rok!), ale je to ta nejhorší, jakou jsme kdy měli, a to jsem mohl říct ještě předtím, než došlo k tragédiím 7. října.“

Překlad textu:

Někdy mám pocit, že jediné, co zbývá, je vzdát se.
Dnešek je drahý a zítra bude dražší.
Komu věříme, že věci napraví?
lhář, podvodník, šejdíř nebo nevinný?
Všechno je úrok, ať už politický nebo finanční.
Andělský odkaz na úkor koho a čeho?
Řešení existuje, nikdo ho neimplementuje.
Je ztráta času hledat, kdo je zde na vině.

Někdy mám pocit, že to musím vzdát.
Dnes je draho, zítra cena stoupá do nebes.
Komu nám zbývá uvěřit?
Korupčníkovi, zloději nebo delikventovi?
Všichni lžou, všechno je to politika.
Stejná rozbitá deska, stejná hudba.
Mezitím se nezdá, že by Mesiáš přišel.
Proto nejdu volit v nadcházejících volbách.

Abych byla upřímná, moc mi to téma nesedělo. O politice bych sama o sobě nikdy nezpívala. Ale brala jsem to tak, že Eyal je autor a ráda pro něho udělám tu stínovou vokalistku. Nicméně v perspektivě současných událostí si říkám, že už tomu mnohem lépe rozumím a jsem vlastně ráda, že ta píseň vznikla...

A tady je výsledek :)