Jednou během přestávky ve škole, kde jsem učila, si jedno dítko odložilo svou láhev s pitím na stůl, na které zrovna svítilo sluníčko. A co se nestalo? Objevila se duha! Hned jsem přivolala všechny děti, aby se přišly podívat. Tento zážitek jsem pak chtěla pro svoje žáčky nějak více uvést do kontextu, a tak jsem pro ně během výtvarky připravila hodinu plnou světelných aktivit. Všechny jsou pečlivě zaznamenány ve fotografiích na Facebookové stránce školy a už jen to vám může poskytnout pěknou hromádku inspirace. Nicméně, já bych se dneska chtěla dostat ještě o pár kroků dále.
Po nějaké době jsem znovu stanula oslněna tímto duhovým jevem, když jsem si šla se sklenicí vody za slunečného dne sednout k počítači. Najednou jsem si uvědomila, jak jsem kdysi jako malá četla ty knížky o teorii barev a strašně jsem si přála mít takový ten skleněný hranol, abych si také mohla vytvořit svůj osobní duhový zázrak. Teď koukám na tu skleničku na stole a najednou mi svitlo! No jo, vždyť já nepotřebuji žádné speciální vybavení! A už to bylo zase tady. Nápady…
Fotografie z workshopu v ZŠ Vitae
Snímek z aplikace Tantalum
Z mého YouTube kanálu Baruš Mima
(už je to trochu starší...)
Všichni tak nějak víme, jak vzniká duha. Ale když jsem se nad tím více zamyslela, přivedlo mě to k hlubšímu studiu. Jako já jsem opravdu ten poslední člověk, který by v tuto chvíli vyslovil něco, jako je „elektromagnetické spektrum“. Ale ano, nastudovala jsem si, že světlo je viditelná část elektromagnetického spektra, do kterého patří i vlnění, které najdeme v mikrovlnkách nebo Černobylu. No není to fascinující? A pak jsem si všimla toho, že infračervené záření neboli teplo, se nachází hned před prvním světlem, které je vidět – červeným. A došlo mi: No jo! Když se rozžhaví železo, tak my to teplo postupně dostaneme do viditelné části! Nooo, počkej. Ale pak je tu ten druhý konec. Ultrafialové světlo… Ha! Ale prrr. Tady o tom vznikne samostatný článek zase někdy příště, abyste se neučetli k smrti ;) A proč ono „hahaha“? Víte, já jsem z fyziky vždycky propadala. Když jsem mým rodičům začala vyprávět o svých fyzikálních objevech a o tom, že jsem je začala sdílet s dalšími, tak jim to znělo jako ten největší vtip. A doteď si na to nějak nemůžou zvyknout :D
NASA and J. Olmstead (STScI) , licence, zdroj obrázku
Obrázek vygenerovaný pomocí služby Bing
Napadlo mě, jestli náhodou neexistuje nějaká aplikace, která umí simulovat rozklad světla. A hádejte – existuje! Jmenuje se Tantalum a můžete si tu vyzkoušet různé čočky a druhy světel a také, jak vypadají světla z různých výbojek. Funguje v prohlížeči online a je možné si tu dokonce stáhnout obrázek ve zvoleném rozlišení, třeba na plochu obrazovky (učitelé, čicháte tady ty digitální kompetence?). Pak jsem dokonce našla i hru na mobil – Light Ignite – která je na lámání světla a jeho odrazu založená.
Jak jsem vám říkala o té knížce o teorii barev, chtěla jsem ještě jednu věc – takové ty barevné reflektory, abych si mohla vyzkoušet vyrobit bílé světlo. Ach, jak je skvělé, že ta technologie pokročila! Dostala jsem totiž nápad použít k tomuto účelu obrazovky mobilních telefonů. Měla jsem dva staré a svůj aktuální, do všech jsem nainstalovala aplikaci Screen flashlight a už to jelo. (Na iOS jsem našla alternativu Screen Light.) Zbytek se dozvíte v tomto krátkém videu:
Ve videu jste viděli, jak na tomto principu skládání barev fungují obrazovky. Já jsem použila nástavec na fotoaparát svého mobilního telefonu. Pokud takovou věcičku nemáte, můžete si trochu namočit prsty a cvrnknout vodu na obrazovku svého telefonu, kde je otevřené něco bílé barvy. Telefon pak mírně naklánějte a hledejte úhly, pod kterými jednotlivé barvy probliknou. Kapičky musí být opravdu malinké. Po chvíli se rozlijí a přestanou fungovat. Ale jinak je to prima alternativa, která nás opět vrací ke kapkám vody vykreslujícím duhu na obloze 🌈.
Fotka pocákaného iPadu :)
Pokud byste si přáli článek komentovat, můžete tak učinit na mé Facebookové stránce, kde je článek sdílen :)